Mechanismy transportu náboje v polovodičích zahrnují především vnitřní vedení a vnější (dopované) vedení.
Vnitřní vedení
Vlastní vodivost označuje proud generovaný vlastními nosiči náboje v polovodiči -v nepřítomnosti přidaných příměsí- pod vlivem vnějšího elektrického pole. V tomto režimu slouží jako primární nosiče náboje elektrony v polovodičích typu n- a díry v polovodičích typu p-.
Extrinsické (dopované) vedení
Vnější vedení zahrnuje modifikaci elektrických vlastností polovodiče zavedením příměsí. Výsledkem dopingu jsou dva typy polovodičů: n-typ a p-typ. V závislosti na konkrétním použitém dotovacím materiálu lze polovodiče typu n{4}} dále kategorizovat (např. typy fosforu, arsenu nebo selenu), stejně jako polovodiče typu p- (např. typy hliníku nebo boru). V tomto režimu se elektrony nebo díry uvolněné atomy nečistot stávají dominantními nosiči náboje, čímž se zvyšuje elektrická vodivost polovodiče.
Souhrnně řečeno, k polovodičovému vedení dochází primárně prostřednictvím vnitřních a vnějších (dopovaných) mechanismů. Vlastní vedení zahrnuje tok proudu poháněný vlastními nosiči náboje pod vnějším elektrickým polem v nedopovaném materiálu, zatímco vnější vedení spoléhá na dotování pro zlepšení elektrického výkonu. Doping narušuje symetrii materiálu a vytváří oblasti s vysokou koncentrací elektronů nebo děr v blízkosti atomů nečistot, což zvyšuje vodivost polovodiče.
